Dřevěný artikulární kostel je artikulární evangelický kostel v obci Hronsek, který je jako ukázka slovenské dřevěné sakrální architektury zařazen na seznam Světového dědictví UNESCO v rámci Dřevěných chrámů ve slovenské části Karpat.
Protestantské církevní obřady v Hronseku probíhaly do roku 1726 v místním renesančním zámku. Když už vyhrazené prostory pro obyvatele širokého okolí nepostačovaly, bylo rozhodnuto o výstavbě nového artikulárního kostela. Hronsek byl vybrán jako spádová obec severní části Zvolenské stolice. Pro jižní část to byl podobný kostel v Ostré Lúke.

V době stavby artikulárních chrámů habsburští úředníci dělali vše pro to, aby snížili trvanlivost protestantských církevních staveb. Svévolným překrucováním šopronských artikulí ještě zpřísňovali i tak omezující sankce. Pro stavbu v Hronseku bylo vybráno místo, kde byly v okolí bažiny a v bezprostřední blízkosti řeka Hron. Stavba přesto nebyla nikdy zatopena. Jedním z dalších požadavků bylo, aby všichni návštěvníci měli místo k sezení.

Stavba kostela začala 23. října 1725 a na podzim 1726 byla dokončena. Jméno autora projektu není známo. Kostel je postaven ve tvaru kříže. Delší rameno kříže má délku 23 m, kratší má 18 m, výška kostela je 8 m. Stavba je hrázděné dřevěné konstrukce z masivního dubového a modřínového dřeva.

Unikátní je použití klasické spojovací techniky hlavních nosných prvků, které jsou spojovány klasickými tesařskými spoji a dřevěnými kolíky. Vnitřní klenba kostela připomíná tvar převrácené lodi. Nacházejí se zde neobvyklé prvky skandinávské architektury, kterou charakterizuje sloupořadí v chóru zdobené iónským ornamentem a přístřešky při vstupu, podle čehož se usuzuje, že na stavbě pracovali řemeslníci z Norska či Švédska. Jedinečné je i amfiteatrální uspořádání lavic na emporách.

Oltář kostela má šest vyměnitelných obrazů. Obrazy jsou z roku 1771 od mistra Samuela Kialoviče. Nad oltářem jsou andělé držící erby šlechtických rodin z okolí, které podporovaly evangelickou církev. Varhany jsou dílem mistra Martina Podkonického z Banské Bystrice. Patří mezi vzácné barokní varhany a pocházejí z roku 1764. Lustr, původně pozlacený, je dar rychtáře Martina Hudce z Veľké Lúky.

Celková kapacita kostela je 1100 míst k sezení. Do kostela vede 5 vchodů, po obvodu je 30 oken. Střecha je šindelová s třemi kříži a kohoutem – symbolem křesťanské bdělosti.

V blízkosti je ve stejném stylu postavená zvonice, která vznikla současně s kostelem roku 1726. Na nádvoří jsou tři staré lípy, které byly vysázeny při vysvěcení kostela.

Dne 7. července 2008 na 32. zasedání Výboru UNESCO v kanadském Quebecu byl kostel i se zvonicí zapsán do Seznamu světového dědictví.
Wikipedie

Šášovský hrad (hrad Šášov) je rozlehlá zřícenina hradu na strmém levobřežním bradle přímo nad tokem Hronu v nadmořské výšce 340 metrů přímo nad vesnicí Šášovské Podhradie (dnes městská část Žiaru nad Hronom).
Královský hrad se připomíná v roce 1253 jako majetek bratrů de Vancha, z nichž Štěpán byl ostřihomským arcibiskupem. Spolu s hradem Revište, situovaným jižněji na druhém břehu Hronu, chránil průchod a cestu do hornické oblasti, především do Banské Štiavnice a asi i proto ho získal v roce 1320 štiavnický komorský hrabě. Hrad se stal střediskem panství Šášov. V době gotiky a renesance často měnil majitele. Král Zikmund ho daroval v roce 1424 královně Barboře, v roce 1447 ho vlastnil Jan Jiskra. Královna Beatrix, manželka krále Matyáše Korvína, ho v roce 1490 darovala Dóciům, kteří ho vlastnili do vymření rodu v roce 1647. V roce 1650 získal hradní panství koupí Gašpar Lipai. Za tököliovského povstání v roce 1677 se povstalci zmocnili hradu a vyplenili ho. Od té doby byl ve správě eráru, a protože už ztratil svou obrannou funkci, od 18. století pustl.
Nejvýše položený gotický palác, který tvoří základ horního hradu, často přestavovali. Na dlouhém úzkém vnitřním dvoře byly rozmístěny obytné budovy a na konci terasy na nejvyšším místě byl palác opatřen později trojhrannou věží. Horní hrad se svažoval směrem od paláce k nádvoří, které uzavírala velká kulatá bašta, chránící vstup do horního hradu. Před ní ležící opevněné nádvoří lemovaly obytné budovy na konci s kulatou strážní věží. Hrad byl dobře opevněn i v renesanci.
Wikipedie

Hrad pochází pravděpodobně z druhé poloviny 13. století[1], kdy byl postaven spolu se Šášovským hradem na opačné straně Hronu. Jejich význam spočíval v ochraně úzkého průchodu, kterým vedla obchodní cesta k středoslovenským hornickým městům.

V listině se připomíná v roce 1265 a později v roce 1331. Právě 14. století je považováno za těžiště jeho vzniku. Je uváděn jako hrad královský. Procházel rukama několika majitelů (jágerský biskup, Jan Jiskra z Brandýsa). Ten se stal majitelem hradu v roce 1447; koncem 15. století ho manželka krále Matyáše Korvína Beatrix darovala Dóczyům, kteří se stali postrachem okolí a zaměřili svou rozpínavost zejména proti hornickým městům (nezřídka se uchylovali k obyčejným přepadům a rabování). V jejich majetku byl až do vymření rodu v roce 1647. Po tomto roce se opět spolu s okolními vesnicemi dostal do královského majetku. Po nějakou dobu ve správě jednoho z rodů z Banské Bystrice rodiny Grueberů.

Hrad byl těžce poškozen během povstání Imricha Thökölyho, ale vzápětí byl opraven. Poslední využití hradu bylo na konci 18. století, kdy se zde nacházely ubytovny vojáků. Po jejich odchodu hrad pustl a již v 19. století byl pouze ruinou. Dnes tvoří malebné zříceniny zasazené do hustého lesního porostu. Wikipedie