Vodočet Rejštejn: Minimum 80 cm, Optimum 110 cm, VV 130 cm,
Za VV se z řeky stává "dopravní pás" a v případě zaplavání je obtížné doplavat ke břehu a odlovit materiál.

Od Čeňkovy pily až do Rejštejna těžší úsek (až WW3), který je vhodný jen pro zkušenější vodáky na zavřených lodích.

Z Rejštejna pak WW2 s postupným poklesem obtížnosti, který se dá se zkušenou posádkou zvládnout i na otevřené lodi.

Sjízdné jen po větším dešti či při jarních táních a pouze za podmínek NP Šumava.

Krásný úsek obtížnosti WW1, Otava zde má ještě charakter horské Šumavské řeky, v korytě najdeme množství kamenů i peřejek. Bohužel obvykle je zde málo vody.

Pod Sušicí (obvyklý začátek splutí) je již řeka obvykle sjízdná celoročně. Údolí se otevírá a řeka teče otevřenou krajinou mezi loukami. Voda je čistá a má stále šumavsky hnědou barvu, koryto je štěrkové.
Mezi Sušicí a Horažďovicemi najdeme dostatek kempů i sjízdných jezů. Za návštěvu určitě stojí hrad Rabí či zřícenina Prácheň

Od Horažďovic protéká Otava otevřenou krajinou, proud ještě o něco zpomalí, je zadržován četnými jezy. Řeka protéká několika většími městy (Horažďovice, Strakonice, Písek), mezi nimi najdeme ale hezkou krajinu. Pod Pískem se koryto opět uzavře do užšího údolí, proud je však stále pomalý a kus za Vrcovicemi je již patrné vzdutí Orlické přehrady.

Plavba po Otavě končí obvykle nejpozději v Písku či kousek za ním ve Vrcovicích.

Úsek má celoročně dostatek vody. Najdeme zde množství jezů s propustmi, dostatek kempů i kulturních zajímavostí podél řeky.